(Vitanová, Slovensko / 4. června 2022) … Cesta k severní slovenské hranici do divočiny za hřebenem Roháčů mi připadala nekonečná. Na pana Vlado Ondrika jsem dostala kontakt od pana Cieslara, protože k němu dával svá dvě štěňata podhalaňského ovčáka „na zkušenou“. Od této návštěvy jsem si slibovala hlavně to, že se dozvím opět něco nového o pasteveckých psech. Pan Ondrik nás po telefonu navedl na místo, kde se páslo jedno ze stád dojných ovcí s pastevcem a psy.
Ve stádě bylo cca 500 ovcí a 14 psů. Když jsme dojeli na otevřenou náhorní planinu, psi okamžitě běželi k autu. Pocit trochu jako někde ve stepích střední Asie. Trochu jsem měla strach vystoupit z auta. Nicméně pastevec nijak nereagoval, z čehož jsme pochopili, že není třeba se bát. Takže jsme v klidu vylezli. Zády jsem se pořád opírala o auto. Valila se ke mně smečka obřích štěkajících pasteveckých psů, kangalů a podhalaňských ovčáků. V čele smečky běžela fena středoasiata, která skupině evidentně velela. Jen mě očichala a tím dala ostatním najevo, že jsme v pořádku a nejsem hrozbou pro stádo. Psi se k nám už pak chovali přátelsky, jakoby jsme k nim všem patřili. Nechali se rádi pohladit a v poklidu nás doprovodili ke stádu. Byly to asi nejkrásnější pastviny, na kterých jsme doposud byli. Zalesněné divoké svahy s otevřeným prostorem na vrcholcích. Na pozadí ostře vystupovaly štíty Roháčů. Na protější svažité pastvině byla vidět pastevecká maringotka, košár a dojírna. Bylo dopoledne, čas mezi dojením.
S pastevcem jsme se rychle seznámili a společně s ovcemi a psy se pomalu procházeli pastvinou. Psi se přirozeně pohybovali kolem stáda a zkoumali terén na okraji, kde pastvina přecházela v les. Smečka byla sestavena nejen z různých plemen, ale především z různě starých psů. Od štěňat v té době 5 měsíců starých (od pana Cieslara) po již zmíněnou babču středoasijského pasteveckého psa. Mohli jsme sledovat, jak se mladí psi učí od starších, jak okukují chování zkušenějších psů a zároveň jsou jimi usměrňováni při různých pubertálních neplechách. Pastevecká idylka. Psi k lidem neprojevovali žádnou agresivitu. Jen kdyby šel někdo kolem stáda s cizím psem, musel by pastevec dávat pozor a včas stádo stočit pryč. Pastevec vyprávěl, jak šelmy chodí na 100 metrů od stáda a jak je v takovém případě psi zaženou zpět do lesa.
Práce na této salaši byla velice náročná. Pan Ondrik má dvě dojná stáda, která se dojí proti sobě, tedy dojná sezona trvá celý rok. Na dojení se chystá už ve 3 hodiny ráno. Ve dvou lidech dojí dvě hodiny 500 ovcí na strojní dojičce. Pak začíná pastva. Kolem druhé hodiny odpolední se ovce přehánějí na druhé dojení z pastvin k maringotce. Z mléka sám vyrábí tradiční výrobky: brynzu, oštiepky, s korbáčema pomáhá žena. Nocoviště tvoří elektrické sítě, velké je přibližně 1 hektar. Nestěhuje se, ale dělí se na více sektorů, aby ovce v noci spaly na čistém. Psy má pořád se stádem na volno. V zimním období má všechny ovce ve třech maštalích společně se psy; ty neodděluje ani v období porodů. Během hárání fen psy uvazuje a připouští je jen tehdy, když ví, že je o štěňata zájem. Psy ani feny nekastruje. Zastává názor, že vykastrovaný pes ztrácí chuť do práce. Celkem má 32 psů. Dvě smečky na dvě stáda ovcí. Na každém stádu jsou tři ovčáčtí „zavracáci“, tedy psi používaní k nahánění stáda. Tady byly border kolie, což jsme na Slovensku neviděli moc často. Ochrana stáda je založená hlavně na psech. Ukrmit tolik psů není žádná legrace. Dojné farmy mají jistou výhodu, že mají zbytky z výroby sýrů, syrovátku i tu po uvaření žinčice. Psi dostanou i maso a granule. Pokud dojde k úhynu, může se psům uhynulé zvíře dát, ale jen naporcované a bez kůže. Nesmí si to spojovat, se zvířaty, které stráží. Na jiném místě jsme byly svědky toho, jak se psi krmí polovinou jehněte zabitého vlkem. To ale pan Ondrik striktně odmítá.
Byli jsem ještě u odpoledního dojení a krmení psů. Žerou všichni pohromadě z několika žlabů syrovátku a namočené tvrdé pečivo. Vše bylo v klidu bez konfliktu. I tady by si pastevci představili, že by šelem mohlo být méně, ale zároveň ví, že sem patří a umí se s tím vypořádat. Je nám jasné, že není možné tento systém pastvy vzít a jako celek ho přenést do našich podmínek. Vnímáme ale jako důležité tyto informace sbírat a pokusit se některé dílčí zkušenosti zapojit do naší praxe.
OVČÁK VLADO ONDRIK
Lokace: Vitanová, Orava, Slovensko
Datum návštěvy: 4. 6. 2022
Plemeno ovcí a koz: Kříženky lacaun, slovenská dojná ovce a valašky
Velikost stáda: 1000 kusů, rozdělených do dvou stád
Užitkovost stáda: mléko, sýry, maso
NOCOVIŠTĚ
Velké nocoviště z elektrických sítí, které se uvnitř rozděluje na menší části. V zimě jsou ovce zavřené v maštalích.
PSI
Na každém stádě pracuje přibližně 15 psů z toho dvě až tři border kolie. Zbytek jsou pastevečtí psi různých plemen. Hlavně kangalů, podhalaňských ovčáků a středoasijských pasteveckých psů. Psi jsou stále na volno. Pohybují se kolem stáda ve dne v noci. Dá se tu krásně pozorovat dokonalá souhra celé smečky. Nejsou agresivní vůči lidem, naopak mají rádi kontakt.
CHOVATEL A VLCI
Přímá zkušenost: šelmy (vlci i medvědi) běžně chodí na dohled stáda i během pastvy přes den. Psi jsou tu ale ve značné přesile, přesto k přímému střetu občas dochází.
Opatření proti vlkům: kombinace pasteveckých psů, elektrického ohradníku a přítomnosti pastevce.
Co si pastevec myslí o koexistenci vlků a pastevců?
Je přirozená, ale šelem by mohlo být méně.
Jak vycházejí psi s kolemjdoucími lidmi a cizími psy?
Přesto, že je tu psů pořádná smečka, procházejících lidí si nevšímají. Registrují je, ale pokud není důvod, nikoho nenapadají. Byli to asi nejvíce přátelští psi, které jsme viděli. Pokud se blíží lidé se psem musí pastevec včas stočit stádo stranou. Tady by podle pastevce ke konfliktu nejspíš došlo.
KONTAKT: na vyžádání
NĚCO NAVÍC: Natáčí se zde film o pasteveckých psech: Kangal, ochranca stád (odkaz na YT kanál)
