(Krušné hory / 5. srpna 2021) … Do Krušných hor jsem jezdil jako malý. Pamatuji si především lesy zničené kyselými dešti. Dnes už je to naštěstí vzdálená minulost. Lesy vypadají zdravě a region se těší poměrně hojnému zájmu turistů. Mé první krušnohorské setkání se světem ovcí a skotu na mě čekalo v bistru, které provozuje místní chovatel pan Zacharda. Bylo sychravo, teplota kolem 18 stupňů, zamračeno, deštivo. Někdy po obědě jsem vystoupil z autobusu na Abertamské návsi. Na první pohled je zřejmé, že se jedná o lyžařské centrum a nemalým překvapením pro mě byly hned tři otevřené samoobsluhy. Jen pár kroků od nich jsem nalezl bistro, jež mě vítalo inzerátem, v němž se pan Zacharda poohlížel po pracovní síle do sýrárny. Bistro lidové, s pestrou nabídkou jehněčího masa, sýrů a dalších produktů; bistro nabízející několik hotovek za vcelku lidové ceny (bohužel jsem se až později dověděl, že některé masové pokrmy nejsou z produkce farmy pana Zachardy, přestože jsem byl obsluhou přesvědčován o tom, že vše, co se zde nabízí, pochází z jejich chovu). Bistro plné místních i přespolních.
Kolem druhé hodiny odpolední se zde setkávám s panem Zachardou. Ihned nasedáme do jeho bílého dvoumístného džípu a vyrážíme za prvním pastevcem. Ten má pastviny asi pět kilometrů od Abertam. Pastevec Eugen ze Slovenska. Slovenský Maďar, říká. Je tady sám. Karavan, jedna kolie s pokousanou nohou. Jeden pastevecký pes ve stádě, druhý, mrzutý, apaticky leží pod karavanem. Včera se prý poprali. Kolie mezi sebou a španělští mastinové zase spolu. Stádo zrovna odpočívá na nocovišti postaveném z elektrických sítí, brána je otevřena. Rytmus pastvy určují ovce. Když se zvednou, jde se. Není zde takové horko jako u nás na jižní Moravě, pastva tedy není vázaná na brzké ráno a pozdní odpoledne. Ihned si všímám, že velká část ovcí kulhá. Prý je to tím mokrem. Neustálé problémy s paznehty. Chvíli rozmlouváme a já musím uznat, že zde žádný sofistikovaný systém nocoviště proti vlkům skutečně není, jak mi již předem oznámil pan Zacharda. Ohrada, která slouží i jako nocoviště, je ze sítí, velikost cca 50 x 50 metrů. Ovce podřimují, pastevecký pes je u nich a na vše dohlíží pastevec z karavanu. Útok vlka zde byl prý jeden, loni v létě. Odnesla to jedna nebo dvě ovce, pak se přihnal Eugen a červeného vlka zahnal. Loučím se s Eugenem a domlouváme se na zítřejší návštěvu.
Nakládáme zraněnou border kolii a míříme na druhou pastvinu. Tam se zdržíme jen krátce, opět podobný obraz. Ohrada ze sítí, pastevec v karavanu, tentokrát pouze jeden pastevecký pes. Pastevec mi říká, že pes údajně nelibě nese cyklisty, ale žádný útok na lidi nezaznamenal. Tenhle pastevec je místní. Mladý kluk. Pan Zacharda vjíždí do ohrady a pastevec chytne romanovského berana, který není v optimální formě. Nakládáme ho a jedeme zpět do Abertam. Na kraji obce je jedna ze tří zimních základem pana Zachardy. Ovčín právě prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Je zde živo. Odtud míříme na skok do kanceláře a pan Zacharda mi na nástěnné mapě ukazuje jím provozované a vlastněné pastviny. Je to na naše poměry skutečně impozantní rozsah pozemků. Nějakých 1200 hektarů v osobním vlastnictví.
Druhý den ráno vyrážím z Nových Hamrů, kde nocuji, vlakem opět do vsi Pernink. Hned v sedm ráno se zastavuji v místní samoobsluze, kterou neváhám označit jako jednu z nejhezčích samoobsluh, co jsem kdy viděl. Rodinný podnik, mj. i s místními produkty, též něco z farmy pana Zachardy. Kupuji pastevci Eugenovi lahev červeného hodonínského vína a mířím na autobus, který mě popoveze do Abertam. Odtamtud se vydávám pěšky na pastviny protřelého bači Eugena. Chvílemi tápu a jistotu, že jdu správně, nabývám, až když vidím rozmlácený barák, který se nachází kousek od pastvin. Je to prý základna bývalé pohraniční stráže. Eugen je v karavanu, ovce v ohradě. Pastevečtí psi mě vůbec neregistrují, nebo registrují, ale neřeší mě. Lazar, co včera ležel pod karavanem, se od té doby snad vůbec nehnul. Vítá mě kolie a pastevec Eugen. Vypráví historky o svém bačování na Slovensku. Taky, jak byl dvakrát v kriminále, jak zastřelil vlka flintou maďarkou, jak je na pytel dojit strojově, protože ruka toho vydojí více, jak je to bačování tady v Krušných horách jen taková legrace, že to ani nestojí za řeč, protože to pravý salašnictví to prostě není. Přesto je farma pana Zachardy v českých luzích a hájích poměrně specifická. Jedna z mála, která provozuje pastvu na volno s pastevcem a která též produkuje maso a sýry a kde se pase bez stížností v zóně, kde jsou vlci. Pan Zacharda je živoucím důkazem, že chov ovcí v krajině, v níž jsou vlci, možný je, a to i u nás.
Po nějaké době se vydávám mimo pastvinu, do nedalekého pivovaru Rýžovna, kde si dám oběd a vracím se zpět za Eugenem. Už na dálku vidím, že ovce jsou z ohrady fuč a trochu mi zatrne, protože jsem si v karavanu nechal věci. K mému překvapení se z karavanu vyhrne Eugen a zve mě na plechovkový guláš. Ptám se ho, kde má ovce. Mávne rukou kamsi do dáli, že prý to tu znají a není potřeba u nich být. Pastevecký pes je s nimi. Kolie je u karavanu. Hodíme ještě chvíli řeč a já se pomalu připravuji k návratu do Nových Hamrů. Vezmu to pěšky přes bývalé sídlo vojenské posádky a po asfaltové silnici mířím dolů do údolí, zpět do Abertam. Po levé straně vidím pasoucí se stádo, které je v tu chvíli půl kilometru od karavanu pastevce Eugena. Krajina je zde přehledná a pastevec Eugen na stádo pohodlně vidí.
Tu mě zaujme jedna věc. Stádo je zrovna v místech, kudy vede frekventovaná turistická stezka. Lidé chodí, ovce se pasou a co je nejpozoruhodnější, pastevecký pes je naprosto v klidu. Nedá mi to a vydám se učinit osobní test. Přiblížím se ke stádu na nějakých 25 metrů a pes, který je v tu chvíli ode mě nějakých cca 50 metrů a vidí mě, zdá se být stále apatický. Dále nepostupuji, neboť bych již narušil intimní zónu stáda, a to by mohlo pobouřit i tohoto španělského pohodáře. Kdyby tohle byly pastevečtí psi na Balkáně, byl bych v tu chvíli již nemilosrdně trhán.
Přemítám nad tím, že toto poznání je jedno z nejcennějších, které si odtud odvážím. Přesto musím napsat, že mi od pastevce Eugena přišlo trochu nezodpovědné, že u svého stáda nebyl, protože i když jsou jeho pastevečtí psi skutečně neagresivní vůči turistům, jsou to pořád velcí psi, a těžko říct, co by se stalo, kdyby kolem stáda začal poskakovat cizí pes. A pastevec v nedohlednu. Tedy objevil jsem též nový styl pastvy: volnou pastvu bez pastevce.
CHOVATE Ing. PETR ZACHARDA (Horský statek Abertamy)
Datum návštěvy: 5. srpna 2021
Plemeno ovcí: šumavky, křížené
Typ stáda: na maso, na sýry
Rozloha pastvin: cca 2000 ha
Typ pastvy: volná pastva s pastevcem
Zimování: v ovčínech (na dvou místech)
NOCOVIŠTĚ (u pastevce Eugena)
Velikost: čtverec o velikosti 50 x 50 metrů
Charakter nocoviště: přesouvá se cca jednou za 2-3 týdny
Čištění nocoviště: ne
Materiál, ze kterého je nocoviště postavené: el. sítě
Hlídání nocoviště: pastevec a pastevečtí psi
PSI
Pastevečtí psi: zde dva, plemeno španělský mastin
Ovčáčtí psi: border kolie, zde též dvě. Psi se spolu velice dobře snesou. Pastevecký pes na kolii nikterak nedoráží.
VLCI
Opatření proti šelmám: elektrické sítě, pastevečtí psi, neustálá přítomnost pastevce
Osobní zkušenosti s útokem vlka: Pastevec Eugen ze Slovenska zažil útok vlka v Krušných horách jednou. Bylo to kolem šesté večer. Vlk se přiřítil z lesa a pastevec Eugen byl v tu dobu na druhé straně, ale až cca 500 metrů od stáda. Vlka se mu podařilo zahnat. Pak v lese našli nějaké pokousané ovce. Pastevec Eugen o sobě tvrdil, že je zkušený bača. Kdysi na Slovensku prý osobně zastřelil vlka flintou zvanou Maďarka.
Jiné: Pastviny pana Zachardy jsou velice dobře označené cedulemi upozorňujícími na přítomnost pasteveckých psů. Doposud nebyl zaznamenán žádný incident mezi pasteveckými psi a kolemjdoucími turisty.
Kontakt: www.farmazvirat.cz
