Košáry a nocoviště: definice pojmu
Historická definice pojmu KOŠÁR (dle Jaroslava Štiky z roku 1960): Základní stáj či ohrada pro ovce je košár. Funkce košáru a možnosti jeho stavby jsou ve všech salašnických oblastech v podstatě stejné, proto se základní tradiční forma způsobu konstrukce košáru, jeho půdorys i názvy v mnohém shodují. V celé karpatské a balkánské oblasti nacházíme však několik typů konstrukce a půdorysu košáru, v posledních dvou stoletích i několik typů ovčích chlévů.
Štikova definice pracuje v geografickém poli Karpat. Jestliže funkce košáru je stejná v podstatě všude ve světě, pak možnosti jeho stavby jsou v různých pasteveckých kulturách dosti rozdílné. Zatímco se do 19. století používaly pro výstavbu košáru materiály, které bylo možné získat přímo v místě, na kterém stádo nocovalo, od století 20. se začal k výstavbě košárů používat i materiál jakým je např. plech. Koncem 19. století navíc dochází k vynálezu ostnatého drátu, jehož masivní používání zásadním způsobem proměnilo pastevecké kultury po celém světě. V druhé polovině 20. století je ostnatý drát postupně vytlačován elektrickými ohradníky, které se však svou funkčností od ostnatého drátu v podstatě neliší.
V současné době se nejen na našem území, ale třeba i na Slovensku, kde má salašnický způsob chovu ovcí hlubší tradici, která je nadále živá a přítomná, k nocování ovcí nezřídka používají elektrické sítě. Ty na rozdíl od tradičních košárů představují riziko, neboť se do nich chytá divoká zvěř i ovce. Navíc je ochranný prvek, tedy lanko nebo síť, prostředkem problematickým i z toho důvodu, že je závislý na neustálém napojení na zdroj el. energie. Pokud se podíváme na košáry s proti-šelmí funkcí do jiných krajin, můžeme si všimnout, že námi zdokumentované příklady košárů s proti-šelmí funkcí elektrifikovány nejsou. Jejich proti-šelmí funkce je ryze mechanická a na elektřině nezávislá.
Košáry se též rozlišují na pevné (trvalé, fixní) a mobilní (přenosné). Na Slovensku se do velké míry doposud setkáváme s košáry přenosnými, a to ať už v podobě košárů tradičně vyrobených ze dřeva, nebo v podobě elektrických sítí. Typickým představitelem košáru pevného je košár kamenný, který používali pastevci různých kultur, a to např. ve Velké Británii, Švýcarsku, na Balkáně nebo v Nepálu. V česko-slovenském prostoru se kamenné košáry nepoužívaly, respektive o takovýchto košárech nám není nic známo. Jako trvalé místo k nocování bylo a doposud je mnohde využíván zděný či dřevěný ovčín.
Základní funkcí košáru bylo primárně to, aby stádo ovcí přes noc (nebo přes poledne) zůstalo na jednom místě a ovce se nezačaly rozutíkat. Košáry tedy neměly funkci coby pevnosti proti šelmám. Dnes se můžeme u nás a v různých částech světa setkat s košáry, které tuto funkci mají a jež jsou primárně konstruovány s ohledem na to, aby ovce chránily před útoky šelem.
V dnešní době se v České republice s tradičním košárem, jaký jsme mohli vidět ještě v polovině minulého století např. na Valašsku nebo ve Slezsku, v podstatě nesetkáme. To bychom si museli zajet na Slovensko, kde je tradiční salašnický způsob chovu stále živý.
NOCOVIŠTĚ
V současné době je mnohdy výstižnější použít pro místo, kde nocují ovce a kozy, termín NOCOVIŠTĚ, neboť lépe vystihuje soudobou českou ovčáckou realitu. Termín košár je do velké míry vázán na salašnickou kulturu a jeho konstrukce sebou nese specifika, jež mnoho soudobých českých nocovišť pro ovce nemá a užívání termínu košár, alespoň v odborné diskusi, je proto zavádějící. Nocoviště může být ovčín, stodola, ohrada ze sítí, ohrada z lanek nebo jakékoliv jiné místo, kde nocují ovce (a nakonec nocovištěm je i košár). Chovatelé na mnoha místech našeho území dnes konstruují nocoviště s ohledem na přítomnost velkých šelem v krajině. Jelikož je způsob, jakým chovatel nocuje své ovce, klíčovým prvkem možné koexistence mezi ovčáky a vlky na jednom území, je nutné, aby chovatel přistoupil ke stavbě a zajištění nocoviště odlišným způsobem, než tomu bylo v době, kdy se vlci na českém území nevyskytovali. Pro výstavbu nocovišť dnes sice existují dotační pobídky, jejich získání je však mnohdy natolik náročné, že si chovatelé raději staví nocoviště bez této finanční pomoci (nehledě na to, že kritéria pro výstavbu nocovišť v podstatě nezahrnují např. krajinotvorný prvek či lokálnost materiálů, a jsou často podmíněna užitím elektrické energie). Nicméně dodejme, že ty tam jsou doby, kdy košáry a další salašnické stavby byly organicky včleněné do krajiny. Soudobá pevná nocoviště vytvářejí v krajině značné napětí, a to i z toho důvodu, že při jejich konstrukci není používáno přírodních a lokálních materiálů, ale kari sítí, elektrických lanek, železných traverz a jiného stavebního materiálu, který se do pastevní krajiny ne vždy hodí. Jedním z cílů spolku Košáry je proto i to, aby se krajinný ráz ve vztahu k budování nocovišť stal jedním z úhelných pohledů teoretické i praktické reflexe této problematiky.
Další samostatnou kapitolou jsou tzv. PROTI-ŠELMÍ KOŠÁRY (predator-proof corral), o nichž píšeme více zde. Pokud máte zájem prohlédnout si fotografie košárů z různých míst světa, potom se vydejte do sekce KOŠÁRY VE SVĚTĚ. Archivní texty a další dokumentaci naleznete v sekci ARCHIV. V případě, že se chytáte započít stavbu ovčína, nocoviště nebo košáru a chtěli byste poradit, můžete nahlédnout do sekce PRAKTICKÉ RADY nebo nás kontaktujte na kosary@centrum.cz
Téma zpracoval Michael Blail (zima 2023)
Zpět
