Koncem zimy roku 2022 jsem zavítal do Valašského muzea v přírodě, kde jsem si dohodl schůzku s Mgr. Radkem Bryolem. Ten se profesně zabývá problematikou salašnických staveb, výstavbou plotů, různých hrazení a dalšími aspekty tradiční valašské ovčácké kultury. K publikování jsme od Valašského muzea dostali celou řadu fotografického i textového materiálu, z něhož zde část zveřejňujeme.
LETINA
Zajímavým fenoménem, na který jsem při návštěvě Valašského muzea narazil, byla tzv. letina. Tímto slovem se označovalo ořezávání větví stromů v průběhu léta pro dokrmování ovcí. Že byl tento fenomén běžný dokládá množství fotografií, které tento jev zachycují. K ořezávání větví se používal nástroj nazývaný opašník (více o něm zde). Dle archivního materiálu se tzv. letina ořezávala v červenci coby krmivo pro hospodářská zvířata. Dnes není na našem území zaznamenán případ, že by se letina využívala. K experimentálnímu využívání letiny přistoupil sám pan Bryol. Jeho pokusy jsou ke zhlédnutí v areálu muzea.
KOŠÁRY
Nocoviště pro ovce, neboli košár, byly v polovině minulého století – tedy v době, ze které pocházejí uvedené fotografie – využívány primárně k tomu, aby se stádo ovcí přes noc nerozuteklo. Materiálem k výstavbě košáru bylo dřevo (větve, kmeny, prkna). Košáry byly přenosné, čímž se jednak vyhnojovala pastvina, jednak se zabraňovalo příliš velkému zanesení nocoviště, což by ovcím mohlo způsobit zdravotní problémy, např. zánět vemene. Jelikož v padesátých letech minulého století nebyli na Valašsku přítomni vlci, neměl košár žádné prvky, které by souvisely s ochranou stáda před velkými šelmami. A i proto se ve fotodokumentaci nesetkáme téměř s žádnou fotografií pasteveckého psa.
PLOTY
Důležitým prvkem, jenž dotváří charakter krajiny, jsou ploty. Ploty tvoří přehlížený, nicméně dominantní a determinující prvek krajiny, obzvláště v regionech, kde se praktikuje pasení v ohradách. V padesátých letech minulého století se na Valašsku stále provozovala převážně tzv. volná pastva, tedy ovce se pásli s pastevcem ve volné krajině. Ploty se využívaly k jiným účelům. Na níže uvedených fotografiích můžeme například vidět doklad toho, že i pastevci, a to v relativně nehostinných podmínkách, pěstovali zeleninu. Druhá fotografie dokumentuje používání ostnatého drátu na Valašsku. Ostnatý drát se v hospodářství začal užívat na konci 19. století. V devadesátých letech 20. století se z krajiny na většině míst odstranil a nahradil jej elektrický ohradník. Třetí fotografie ukazuje průchod mezi dvěma pastvinami. Z této fotografie vyplývá, že hospodářská zvířata se na Valašsku v padesátých letech minulého století pásla i v ohradách.
PSI
Jediná fotografie z archivu Valašského muzea v přírodě, na níž je zdokumentován pes. Pastevečtí a ovčáčtí psi nebyli zájmem etnologů možná i z důvodu, že psi, kteří by sloužili jako regulérní pomocníci u stáda v té době nebyli příliš využíváni. V Českém prostoru neexistovalo etablované „národní“ plemeno ovčáckého či pasteveckého psa. Připomeňme, že současné nejběžnější plemeno ovčáckého psa, border kolie, nebylo v té době na našem území přítomno. Místo nich se používal např. německý ovčák, ale i další ovčácká plemena. Regulérní pastevečtí psi, jako třeba slovenský čuvač, nebyli využíváni proto, že jich zde nebylo třeba.
Pokud máte zájem o další fotodokumentaci či o více informací, kontaktujte nás nebo zaměstnance Valašského muzea v přírodě Mgr. Radka Bryola. Za poskytnuté dokumenty děkujeme Valašskému muzeu v přírodě.
Kontakt:
Valašské muzeum v přírodě: www.nmvp.cz/roznov
Mgr. Radek Bryol: radek.bryol@nmvp.cz
Zpět
