(Poľana, SK / 4. července 2021) … Od manželů Kantorových jsme v dobrém rozpoložení vyrazily směr Hriňová (místní část Stoliansko). Podle pozdějších slov Jožky nebyla tato část Slovenska v době komunismu jako jediná proměněna necitlivým zacházením s krajinou, a to z důvodu nerovnosti a strmosti kopců. A později jsme pochopily, že to bylo určitě i divokostí, odvahou a nezkrotností místních lidí.
Podle slov mé kamarádky Jožka poznám podle toho, že nosí kroj. Po příjezdu nad osadu jsme spatřily pohledného mladého muže ve velice prostém kroji (bílá košile, plátěné kalhoty a na hlavě spletené copánky a klobouk), který kosil kosou louku. Šly jsme za ním s jistotou, že je to Jožko. Ale nebyl. Byl to jeho pomocník a ukázal nám cestu na salaš. Tam nás po příchodu s úsměvem přivítal Jožko. Také s copánky a kloboukem a hned nás velice ochotně provedl vrchní částí svého hospodářství, kde byl dům a kde bydleli jeho pomocníci (pohledný muž a dvě krásné mladé ženy). V přilehlých hospodářských budovách byla všude zvířata rozmanitých druhů. Podle tradice choval Jožka společně s býky také křečky.
Poté nás zavedl do svého pasteveckého království, které se rozprostíralo mezi strmými kopci. Sestoupili jsme z kopce podél tradičního dřevěného košáru k malinké salaši, kde Jožko v pastevecké sezoně bydlí. Pozval nás dovnitř. Nazvala bych to poustevnou mystického pastýře. Předměty prosté pastevecké magie nám vháněly do mysli i do úst spoustu otázek. Některé byly zodpovězeny, některé ne a některé nebyly ani vysloveny. Po asi dvouhodinovém rozhovoru se Jožko odebral zpět na louku dělat sena a vrátil se až navečer na dojení. A my jsme měly čas ponořit se do prostoru, vstřebat a urovnat vyslovené a přichystat si zbývající otázky. Po jeho příchodu jsme pokračovali v hovoru. Při dojení pomáhala Lucie a tak jsme měly čas se vcítit do Jožkova stádečka valašek. Jožko měl večer ještě spoustu povinností. A brzy ráno ho měla přijet natáčet televize. Podle jeho slov je třeba někdy vyjít ze svého nitra a předávat důležité informace a poselství. A Jožko má co předat. Ať už se jedná o tradiční řemesla, pastevectví či tradiční zemědělství, které tuto krajinu dělá ojedinělou. Jožko se v této krajině narodil a odjakživa zde žil, je sní spjat do morku kostí. O tom nás přesvědčil při povídání o pastevecké magii, která je s vlky hluboce spjata. (Spánek na sešitých ovčích kůžích, které byly zabity vlkem, přinese vize o útocích vlků, vypuštění živé ovce do lesa jako obětiny při zahájení pastevecké sezony, uložení střihačských nožic omotaných drátem jako symbol spoutané vlčí tlamy pod práh salaše, umístění lebek zabitých beranů kolem pozemku atd.).
Rozdělal nám oheň, nachystal dřevo a odešel. Spaly jsme v tradičním přístřešku pro pastýře. Už nebylo třeba slov. Vše bylo zodpovězeno a v nás se rozprostřel hluboký pastevecký klid. Cinkání zvonců, oheň, hvězdná obloha. Pocit vesmírného bezpečí. A tam někde v lese vlci a medvědi. Divokost, energie, síla, nezkrotnost, smrt. Věčná hra pastevců, pro které je nejdůležitější kvalitou Přítomnost.
SALAŠ JOŽKO KUČERY
Lokace: Hriňová, Poľana, Slovensko
Datum návštěvy: 4. července 2021
Plemeno ovcí: valašky, kříženky
Velikost stáda: cca 50 bahnic
Užitkovost stáda: mléko, sýr, vlna
Typ pastvy: volná, v ohradách, ustájené s výběhem
PASTEVEČTÍ PSI
Pastevecké psy nemá. Na salaši ale slouží ovčáčtí psi, fena a pes plemene mudi
NOCOVÁNÍ OVCÍ
Nocování ovcí v košáru (viz foto), košár se přesouvá, velikost 6 x 9 metrů, výška 130 cm, přesouvá se po dvou dnech
Zimování: říjen až březen v maštali
VLCI
Myslí si chovatel/ovčák, že jeho košár zabránil útoku vlka? Sám o sobě ne, ale pastevec získá čas. Konstrukce je výjimečná tím, že do ní není dobře vidět a kam vlk nevidí jen tak neskáče.
Obrana proti vlků: pastevec spí u košáru
Zkušenosti s útoky: zatím žádné
Co ví o útocích vlků z doslechu: Problémy mají vedle v družstvu (sám tam dříve pracoval) ovce tam nikdo pořádně nehlídá a vlci si tam už zvykli chodit. Velké útoky v obci Poniky, ale tam také ovce vypustí a nehlídají a až když se přes den vrací potrhané kulhavé tak jdou posbírat strhnuté kusy.
Mají pastevci nějaký zvyk/rituál/pověru ohledně hlídání ovcí před vlky: Spoustu: Spaní na kožešině z ovce, kterou zabil vlk umožní předvídat útok. Hlavy beranů pověšené na hranici pastevního areálu je rituální ochrana před útokem – jasně vymezuje hranici mezi pastvinou a divočinou. Staré střihačské nůžky zavázané drátem – jako symbol zavřené vlčí tlamy – zahrabávají se pod práh salaše. Dříve živá ovce se vpouštěla do lesa na začátku a na konci pastevní sezony jako obětina. Dnes se odnáší vyrobená figurka – je to spíše symbolické.
Co si pastevci myslí o koexistenci vlků a pastevců? Je možná?
Zde je zcela přirozená.
Co podle pastevců na vlky účinkuje?
Sekera, být u stáda. Kombinace zvířat při pasení. Chová křížence jaků, jsou velmi agresivní na psi a myslí, že ani vlka by se nebáli. Ale přímou zkušenost nemá.
DALŠÍ POSTŘEHY
Jožko je studnice vědomostí o způsobech tradičního hospodaření. Je to trochu skanzen, ale krásný. Má to celé založené hlavně na své přítomnosti a napojení na zvířata. Jsou tu k vidění staré konstrukce košáru, pasteveckého přístřešku, střihací vidlice nebo historické roubené koliby. Nové technologie jsme tu neviděly. Dojí se ručně.
Zpět
